Uroczysko Lutówko

Jazyky, kterými mluvím: polština, angličtina, němčina

Naše rodina zde žila v době, kdy svět vypadal úplně jinak. Z oken našich pradědečků – Jana, Zofie a Anny – a prarodičů – Klemensa a Haliny – se rozprostíral výhled na malebné jezero Lutowskie. Zde také vyrůstal náš otec Jerzy. V druhé polovině 20. století dědeček Klemens jako topenář vyráběl kamna, která dodnes můžete vidět v několika starých domech v okolí. Babička Halina provozovala obchod s domácími potřebami v klubu „Ruch”, který se nacházel právě v jejím domě, který se stal místem setkávání místní komunity. Dříve to byla nemovitost z červených cihel – se stodolou, ohradou pro zvířata, zahradou a obdělávaným polem. Právě zde jsme trávili nejkrásnější prázdniny svého dětství. Rána nás vítala zpěvem ptáků a kokrháním kohoutů. Pod dohledem babičky, při lenošném snídání s mlékem přímo od krávy a čerstvým chlebem z pece, jsme plánovali naše každodenní dobrodružství. Dny ubíhaly koupáním v jezeře, procházkami lesem nebo blaženým ležením na vyhřáté zemi a posloucháním šustění obilí. Největší radost nám dělalo rybaření z mola, sbírání lesních plodů a hub a procházky po loukách a lesích. V roce 2019, když nastal ten správný čas, jsme se s rodinou rozhodli vdechnout Lutówku nový život a podělit se o toto místo s ostatními. Chceme, aby každý, kdo sem přijede, pocítil náznak skutečné, klidné dovolené na venkově – takové, která zůstane navždy v paměti. Na břehu jezera Lutowskie vznikl rodinný penzion se 4 apartmány a tři samostatné domy: Dům babičky Haliny – zrekonstruovaný rodinný dům, Dům dědečka Klemensa – nově postavený dům a Dům strýce Franka – zrekonstruovaný dům, ve kterém bydleli přátelé rodiny.